KDO JE PETR STOLAŘ?

Možná ho znáte. Jen možná nevíte, kolik toho už jste od něj viděli.

Petr Stolař není člověk, kterého by šlo snadno zavřít do jedné kolonky.

Je herec, režisér, moderátor, performer, autor, člověk, kolem kterého vznikají divadelní představení, velké kulturní programy, audiovizuální projekty i události vytvořené přímo pro konkrétní města a jejich příběhy.

A především je to člověk, který má dlouhodobě potřebu stále něco vytvářet.

Nejen vymyslet nápad.
Nejen napsat scénář.
Nejen si stoupnout na jeviště.

Ale vzít ten nápad a dotáhnout ho až k okamžiku, kdy před lidmi skutečně žije.

NEŽ VZNIKLO DIVADLO V PYTLI

Petr Stolař nezačínal jako člověk, který si jednoho dne řekl, že založí divadlo.

Jeho cesta vedla přes různé podoby práce s lidmi, pohybem, slovem i obrazem.

Působil jako moderátor rádia TEP, jako loutkoherec v Divadle Rozmanitostí v Mostě, byl členem pražského černého divadla Animato a jako mim působil také v mezinárodní skupině divadla pantomimy v Regensburgu.

Vedle toho se věnoval práci s dětmi a mladými lidmi – vedl letní a příměstské tábory, pracoval jako vychovatel na školách v přírodě a působil také jako instruktor plavání a lyžování.

Na první pohled to může vypadat jako několik nesouvisejících kapitol.

Ve skutečnosti se v nich ale opakuje něco, co je pro jeho pozdější práci typické:

práce s lidmi, schopnost komunikovat, pohyb, improvizace, hra a schopnost vytvořit situaci, do které se ostatní mohou zapojit.

A právě z těchto zkušeností postupně vznikal způsob práce, který se později stal charakteristickým pro Divadlo V Pytli.

OD HERECTVÍ K VLASTNÍMU DIVADLU

Od roku 1999 se jeho divadelní aktivity spojily s lidmi kolem něj pod hlavičkou, ze které postupně vyrostlo Divadlo V Pytli.

Od té doby se hranice toho, co ještě je a co už není divadlo, začaly postupně posouvat.

Představení už nebylo jen něco, co se odehraje na jevišti.

Mohlo vzniknout na náměstí, v ulici, před historickou budovou, ve škole, na festivalu nebo přímo v prostoru, který měl vyprávět svůj vlastní příběh.

A Petr přitom zůstával nejen člověkem na scéně, ale také autorem, režisérem, moderátorem a člověkem, který dokáže projekt poskládat dohromady.

STOLAŘ NENÍ JEN HEREC

Herectví je jen jedna část toho, co Petr dělá.

Je také režisérem, autorem a moderátorem. Na různých projektech se podílí od prvního nápadu přes scénář a režii až po samotnou realizaci.

A právě tahle schopnost vidět projekt jako celek je pro jeho práci typická.

Co bude divák vidět?
Kde bude stát?
Co uslyší?
Co se bude dít kolem něj?
Jak zapojit lidi?
Jak využít prostor?
Jak z obyčejné akce vytvořit něco, o čem se bude mluvit ještě cestou domů?

Někdy k tomu stačí herci, kostýmy a dobrý příběh.

Jindy je potřeba hudba, světla, projekce, dekorace, technika, choreografie a desítky dalších věcí.

A někdy je potřeba vymyslet úplně nový způsob, jak to celé udělat.

OD POHÁDKY K VELKÉMU MĚSTSKÉMU PROGRAMU

Za jeho tvorbou najdeme malé komorní programy i velké realizace.

Pohádky pro děti.
Interaktivní programy.
Animační performance.
Moderování.
Městské slavnosti.
Masopusty.
Adventní programy.
Historické projekty.
Filmovou a dokumentární tvorbu.
Projekce.
Programy vytvořené na míru.

Na starém webu Divadla V Pytli je dodnes vidět, jak široké spektrum těchto projektů za roky vznikalo.

A možná právě proto není úplně snadné odpovědět na otázku:

„Co vlastně Stolař dělá?“

Odpověď je totiž:

„Záleží na tom, co je potřeba vytvořit.“

MĚSTA, KTERÁ MAJÍ SVŮJ PŘÍBĚH

Jedna z věcí, která Petra dlouhodobě baví, je práce s konkrétním místem.

Město není jen náměstí, pódium a program v kalendáři.

Má historii.
Má svoje postavy.
Má svoje příběhy.
Má svoje obyvatele.

A z toho se dá vytvořit divadlo.

Právě na tomto principu vznikají projekty, které nejsou jednoduše „přivezeným představením“, ale programem vytvořeným pro konkrétní místo.

To je princip, na kterém dnes staví i THEATRIUM.

KDYŽ SE DIVADLO DOSTANE Z JEVIŠTĚ

Jedním z příkladů je Dějiny české kotliny.

Projekt, který původně vznikl jako velká audiovizuální realizace pracující s historickou architekturou, se později proměnil do dalších podob a dnes může fungovat i jako program pro školy.

Podobně vznikají adventní programy, historické projekty nebo dokumentární tvorba.

Nedávno například vznikl také krátký dokument o historii kostela v Dubí, který Petr vytvořil pro vernisáž k jeho 120. výročí.

Jeden člověk.
Různé formy.
Stejný princip:

Najít příběh a udělat z něj zážitek.

KDYŽ NESTAČÍ JEN VYMYSLET PŘEDSTAVENÍ

Petrův způsob práce nikdy nekončil jen u scénáře nebo režie.

Součástí jeho tvorby je také práce s prostorem, scénou, kostýmy, rekvizitami, choreografií a celkovou podobou akce.

Právě na tomto principu vznikaly projekty pod značkou Stolart – od umělecké a produkční práce přes režii a choreografii až po úpravu prostoru, kostýmy a další části realizace.

Výsledkem tak nemusí být pouze představení.

Může vzniknout celá událost.

Od prvního nápadu až po okamžik, kdy se otevře prostor divákům.

A PAK JE TU HROB

V Hrobu nevzniklo jen Divadlo V Pytli.

Vzniklo zde místo, kde se divadlo opravdu vyrábí.

Kostýmy, rekvizity, scéna, technika, zkoušení, nápady, lidé, kteří přicházejí a zase odcházejí.

Některé věci jsou krásně připravené.

Jiné vznikají za pochodu.

Některé jsou přesně podle plánu.

A některé vzniknou právě proto, že se plán změnil.

Možná i proto je pro Petra divadlo méně „produktem“ a více způsobem práce a života.

CO VŠECHNO STOJÍ ZA JMÉNEM STOLAŘ?

Divadlo.
Režie.
Herectví.
Moderování.
Autorská tvorba.
Film a dokument.
Audiovizuální projekty.
Práce s prostorem.
Městské slavnosti.
Programy pro děti a školy.
Historické příběhy.
Akce vytvořené na míru.

A především lidé.

Protože žádné divadlo nevznikne samo.

DNES: THEATRIUM

Dnes na dlouholetou tvorbu Petra Stolaře a Divadla V Pytli navazuje THEATRIUM.

Není to snaha začít úplně od začátku.

Je to pokračování.

Nové projekty, nové prostory, nové spolupráce a nové způsoby, jak dostat divadlo k lidem.

Někdy na jevišti.

Někdy na náměstí.

Někdy na fasádě.

Někdy ve škole.

Někdy v kostele.

A někdy tam, kde byste divadlo vůbec nečekali.

TAK KDO JE VLASTNĚ STOLAŘ?

Možná je nejjednodušší odpověď ta nejméně přesná:

Člověk, který pořád něco vymýšlí.

A pak má ještě jednu vlastnost.

Nestačí mu to vymyslet. Musí to také vzniknout.

Protože právě tam, někde mezi nápadem, lidmi, prostorem, technikou, příběhem a okamžikem, kdy se zhasne a diváci ztichnou, začíná to podstatné.